close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já ti pomůžu, Tome! 9.

21. ledna 2008 v 21:16 | Terrinka&Nikolka |  Já ti pomůžu,Tome!
Název: Já ti pomůžu, Tome!
Autor: Lucy
FF: Na pokračování
Díl: 9
Poznámka:pokračování příště
___________________________
Stál jsem tam nebyl jsem schopný vymyslet jediný důvod, proč mi tohle dělá? Co jsem mu udělal? Proč mě stále tolik trápí?
"Tome,"vydechl jsem potichu a nechal jsem po své tváři stéci jednu slzu hořkosti. Vyčerpaně jsem klesl na kolena a hlavu jsem složil do dlaní. Nechápal jsem ho…Tak moc jsem mu chtěl pomoct, ale poslední dobou mi přišlo, že se mi to snad vážně nikdy nepovede!
Mým tělem začal prostupovat chlad, ale i přesto jsem se nedokázal z té země zvednout. Možná kdybych z jeho strany viděl alespoň náznak spolupráce! Ale takhle…
Prudce jsem vstal a z tváře jsem setřel slané potůčky slz. Už jsem kvůli němu nechtěl uronit ani jednu jedinou slzičku! Od teď budu ten silný bráška jako doposud, nesmí vidět, že mě jeho odmítání tolik bolí…
Vyšlapal jsem schody do našeho pokoje a stáhl jsem ze sebe totálně promočené oblečení. Jen v boxerkách jsem se vydal ke skříni a vytáhl jsem z ní tepláky, nějaké staré tričko a čisté boxerky. Rychle jsem to na sebe natáhl a snažil jsem se nevnímat to hrozné drkotání zubů. Zavrhl jsem všechny spásné myšlenky typu: sprcha a vytáhl jsem ze skříně ještě jeden štůsek oblečení. Samozřejmě pro Toma…Jakmile jsem si na něj vzpomněl, můj úsměv vystřídal smutný pohled…Raději jsem seběhl ze schodů a běžel jsem si do kuchyně udělat čaj. Dal jsem vařit vodu a nahnul jsem se pro dva hrníčky.
Za malou chvíli už se místností rozléhala vůně zeleného čaje a zaplnila každičký centimetr celé kuchyně.
Opatrně jsem vzal do dlaní ještě vařící hrníček, ze kterého se kouřilo, a Tomovo oblečení a došel jsem až ke dveřím jeho pokoje. Jednou rukou jsem potichu zaklepal.
"Tome? Tome, prosím, můžu dál. Já…já…"začal jsem ze sebe vykoktávat. Nebyl jsem schopný ze sebe dostat jedinou kloudnou větu.
"Pojď…"uslyšel jsem z pokoje tichý šepot. Neváhal jsem a vklouznul jsem do jeho pokoje.
"Tome, já…"Stál jsem ve dveřích. Hlavu sklopenou k podlaze a nevěděl jsem, jak si ho mám udobřit. Jak se mu mám omluvit, když jsem mu vlastně vůbec nic neudělal?
"Neomlouvej se, Bille…"špitl Tom ještě dřív, než jsem svoje omluvy stihl vyslovit nahlas. Došel jsem až těsně k jeho posteli, na které ležel, a pohladil jsem ho po tváři. Hrníček s čajem jsem postavil na noční stolek a sedl jsem si vedle něho.
"Zvedni ruce!"nakázal jsem mu a mokré tričko jsem vyměnil za suché. Mírně jsem se na něj usmál a povolil jsem sponu jeho pásku. Cítil jsem, jak se mi Tom pod rukama mírně zachvěl a byl jsem sám se sebou vážně spokojený. Hned nato jsem rozepnul zip a kalhoty mu stáhl úplně. Jemně sem přejel po látce v jeho rozkroku.
"Bille…"vydechl potichu. Svoji ruku jsem ale nestáhl. Nechal jsem ji nečinně ležet na jeho napínajícím se rozkroku a pozoroval jsem jeho rozšířené zorničky, rychleji se zvedající hrudník a dlaně sevřené v pěst. Silně jsem svoji dlaní přitlačil a z Tomových úst se vyloudil vzrušený sten.
Prudce jsem z něj stáhl mokré boxerky a ihned jsem na ně natáhl ty suché. Zašklebil jsem se na Toma a viděl jsem, jak moc posmutněl. Natáhl jsem na něj ještě kalhoty a zachumlal jsem ho do peřin. Lehl jsem si vedle něj a pevně jsem ho objal. Svým nosem jsem se málem dotýkal jeho krku a moje ústa dychtila po tom líbat tu dokonalou kůži! Nasál jsem jeho jemnou vůni, v níž nebylo ani stopy po umělých přípravcích.
"Odpusť mi to, lásko. Odpusť mi to, prosím…"špital Tom naléhavě a svíral mě velmi pevně ve své náruči.
"Tomí, pšššt!"Položil jsem mu prst na ústa a dlaní jsem jemně přejel po jeho tváři. Jemně jsem přejížděl po jeho růžových rtech a svůj tlak na ně jsem zvyšoval. Najednou jsem ucítil, jak mi po něm Tom nesměle přejíždí jazykem a bere můj prst to úst. Slastně jsem vydechl a zhroutil jsem se v jeho náruči. Stále jsem cítil Tomův horký jazyk na svém prstě, cítil jsem, jak ho velmi lehce bere mezi zoubky a skousává.
"Ehm…Tome?"řekl jsem smyslně a svoji ručku jsem silně přitlačil na jeho rozkrok.
"A-ano?"odpověděl mi Tom roztřeseným hlasem a snažil se moji ruku oddálit od svého rozkroku.
"Nech mi ji tam, proč ji chudinku odstrkuješ?"řekl jsem mu naoko naštvaně a ještě víc jsem jí přitlačil. Svými rty jsem rozechvěl přejížděl po kůži na jeho krku a svojí druhou rukou jsem jemně hladil Toma po šíji. Najednou jsem se vším ustal a stulil jsem se Tomovi do náruče.
"Pojď sem, broučku…"špitl Tom a přitáhl si mě ještě blíž k sobě.
"Takhle už si mi dlouho neřekl, víš to?"Byl jsem dojatý. Cítil jsem se u něho jako v pohádce a když jsem z jeho úst slyšel ty krásná slova, nemohl jsem si prostě pomoct.
"Já vím, lásko…"řekl Tom omluvně a vtisknul mi do vlasů letmý polibek.
"Miluju tě,"řekl jsem potichu. Tak, aby to slyšel jenom on, a propletl jsem s ním prsty. Opřel jsem se o jeho hruď a naslouchal jsem pravidelnému tlukotu jeho srdce. Tom mě lehce počechral ve vlasech a na mojí tváři se znova po několika dnech objevil úsměv.
Vtom se mi do podvědomí vloudil nepříjemný zvuk domovního zvonku.
"Jdu tam,"špitl jsem k Tomovi a dal jsem mu malý polibek na čelo.
"No, já bych ani nemohl!"neodpustil si jízlivě Tom. Vyšel jsem z pokoje a zavřel jsem za sebou dveře. Absolutně jsem netušil, kdo to může být. Nikoho jsem nečekal a v poslední dob jsem omezil všechny styky s kamarády i s kluky ze skupiny. Tom pro mě byl na prvním místě!
"No ty teda vypadáš!"Zhrozil se se smíchem Andreas, když jsem otevřel domovní dveře.
"A-a-Andy, co tady děláš?"řekl jsem šokovaně a díval jsem se do jeho pobavené tváře.
"No co, neozvali jste se sami, tak si za svými kamarády musím dojít sám. Nepustíš mě dál?"
"Ale jasně. Promiň, pojď dál!"Snažil jsem se úsměvem zakrýt ten strach, který byl v mé tváři. O Tomovi nevěděl a Tom zas nevěděl, že to Andy neví. Bože, to bude katastrofa!
"Kde máš Toma?"zeptal se mě se zájmem Andy a já jsem se málem složil.
"No, on je…on je…"začal jsem nervózně koktat a nebyl jsem schopný mu odpovědět!
"Já jsem tady! Ahoj, Andreasi!"Tom přijel do místnosti a začal se na Andyho parádně zubit. Andrea¨s na něj koukal na jako na zjevení.
"To-To-Tome?"vydechl nevěřícně Andy a šokovaně se na mě otočil. Instinktivně jsem sklopil hlavu a bál jsem se oběma podívat do očí!
"Bože,"vydechl Andy a zprudka dosedl na pohovku. Protřel si oči a znovu svůj pohled upřel na Toma.
"Co je, Andy?"zeptal se ho Tom a jeho úsměv mu z úst pomalu mizel.
"Tome, já…"začal jsem se omlouvat, ale Tom mě striktně přerušil.
"Tys mu to neřekl?"Mlčel jsem, na to nebylo co říct…
"Tak co, Bille!?"Tom byl naštvaný.
"Ne…"špitl velice potichu Bill a pohledem propaloval koberec jako nějaký malý prvňáček.
"Proč?"špitl Tom a do očí se mu vehnaly slzy. Otočil se a vyjel z místnosti. Hned na to jsem uslyšel, jak v ložnici bouchly dveře. Sedl jsem si na zem a složil jsem hlavu do dlaní.
"Co se stalo?"řekl najednou Andreas.
"Autonehoda…"odpověděl sem mu těžce a do slov se mi začaly vkrádat vzlyky.
"A jak to, že o ní nikdo neví? Bože, Bille, já jsem váš kamarád!"Andreas se prudce zvedl ze sedačky a začal nervózně přecházet po místnosti.
"Já…On byl na tom hodně špatně! Celé dny jsem byl s ním a nevědě jsem, jak by na tohle všechno reagovali kluci, David, nebo fanynky. Mohl by být ještě víc pod tlakem a to jsem nechtěl. Andy, vždyť…Já bych pro něj i zemřel, já to myslel dobře…"řekl jsem plačtivě a hned nato jsem se naplno rozplakal. Andreas si ke mně přisedl a objal mě kolem ramen.
"Pššt, Bille, neplač! Chápu to, ale příště mi cokoliv řekni, ano? Muselo toho na tebe být hodně, mohl jsem pomoct."
"Nemohl, Andy! I mě odmítá. Jsou chvíle, kdy si myslím, že je všechno v pořádku, že si konečně uvědomil, že život jde dál, ale jsou i chvíle, že mě surově odbude. Já to asi nedokážu…"
"Co nedokážeš??"zeptal se mě nechápavě.
"Nedokážu ho vrátit zpátky. Chci zase v jeho očích vidět ty neposedné ohníčky, chci mít zpátky toho báječného kluka, kterého tolik miluju!"Ani mi nedošlo, co jsem říkal. Slova se mi objevovaly na jazyku a já jsem ten vodopád nebyl schopný krotit.
"Bille, Bille, počkej! Co…co to??"Teprve teď mi došlo, co jsem řekl. Chytil jsem se za pusu a polekaně jsem se od Andyho odsunul.
"Ehm, no já asi půjdu. Mějte se tu hezky, ještě se vám ozvu. Jo a Bille??"Zvedl jsem k němu pohled. "Řekni to Simone!"To bylo poslední, co mi řekl. Potom se za ním zavřely dveře a v domě jsme zůstali zase sami dva.
"Tome! Tome, pusť mě, prosím, dovnitř!"Snažil jsem se dostat k Tomovi do pokoje, ale marně…Měl zamčeno.
"Mrzí mě to, Tome,"řekl jsem mezi vzlyky. "Já ti nechtěl ublížit, miluju tě, jako nikoho jiného, víc, než můj život. Tome, prosím, otevři…"Nic! Svezl jsem se podél zdi a moje tělo začaly ovládat vzlyky.
"Miluju tě! Jenom chci, abys to věděl…"řekl jsem mu a odešel jsem od jeho dveří. Vyšel jsem do našeho pokoje a pohled mi padl na skříň. Vytáhl jsem z ní pyžamo a v koupelně jsem posbíral pár věcí na mytí a odnesl jsem je Tomovi před práh pokoje. Hlasitě jsem si povzdechl a stáhl jsem ruku, která se chystala zaklepat. Svěsil jsem ji podél těla a odpochodoval znovu do patra. Před dveřmi "našeho" pokoje jsem se ale zastavil a popošel jsem ještě pár kroků. Po několika měsících jsem opět otevřel dveře svého pokoje a došel k posteli. Tolik mi to tady připomínalo Toma. Náš první polibek, první milování…
"Tome,"vydechl jsem a pevně jsem sevřel víčka k sobě. Jen jedna jediná neposedná slza si našla cestičku skrz sevřená víčka.
"Odpusť,"špitl jsem ještě a zachumlal jsem se do ledových peřin. Nebyl tady nikdo, ke komu bych se mohl přitulit, kdo by mě zahřál, políbil na dobrou noc…By jsem sám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama