close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já ti pomůžu, Tome! 3.

13. ledna 2008 v 9:48 | Terrinka&Nikolka |  Já ti pomůžu,Tome!
"Tome, neblázni! Počkej, já ti pomůžu,"řekl jsem smířlivě, položil jsem jeho věci na pohovku a chtěl jsem Tomovi pomoct sednout si na gauč.
"Ne, Bille, prosím…Chci to zkusit sám, ano??" Když jsem v jeho hlase neslyšel žádný hněv, nechal jsem ho.
"Dobře, ale budu tady, kdyby si náhodou upadl." Tom jenom kývl a dál se pokoušel dostat na pohovku. Po pár minutách se mu to povedlo, ale mě srdce bilo jako splašené. Měl jsem o něj hrozný strach.
"Vidíš, zvládnul jsem to,"zaradoval se Tom. Ale jakoby si uvědomil, že přestal hrát svoji roli zlého kluka, okamžitě zkameněl a nahodil výraz neskutečného vzteku.
"Běž! Chci být sám!" Stále jsem stál na místě a nevnímal jsem význam jeho slov. Nechápal jsem ty změny jeho nálad. Tatam byl ten něžný Tom z auta, který mi vyznal lásku těmi dvěmi nejkrásnějšími slůvky.

"Tak slyšíš, Bille! Vypadni!" S opovržením se na mě podíval a znovu se zadíval na televizi.
"Já tě nechápu, Tome! Proč?? Proč mi to děláš?? Vždyť já se snažím, ale tobě se asi nikdy nezavděčím, co??" Odešel jsem z obýváku a zavřel jsem za sebou dveře. Sedl jsem si v kuchyni ke stolu a hlavu jsem vložil do dlaní. Už jsem nevěděl jak dál. Tak moc jsem si přál, aby byl jako dřív, ale on mě jenom odmítal. Znovu za několik dní jsem se rozplakal. Slzy mi ničily moje ranní pracné líčení, ale teď tady nebyl nikdo, pro koho bych se líčil. Nebyl tady nikdo, kdo by to ocenil, takže mi to bylo vcelku jedno.
Najednou jsem ucítil něčí ruku na svém rameni a polekaně jsem se otočil.
"Tome?? Jak ses…jak ses sem…"
"Dostal??" Pomohl mi Tom. Pokýval jsem hlavou na souhlas.
"Jediná výhoda týhle věci je, že má kola, tak nejspíš po nich a pak to chtělo trochu síly v rukou,"řekl Tom a mírně se usmál.
"Ale jak si se SÁM dostal na to křeslo??" Tom jen záhadně pokrčil rameny.
"Chci se ti omluvit, lásko. Promiň, chovám se jak hlupák. Ale sám se nedokážu ovládat. Někdy mě rozčílí i barva koberce. Dej mi, prosím, čas, miláčku,"špital Tom a svoje čelo opřel o to moje.
"Miluju tě,"řekl ještě. Já jsem neváhal a okamžitě jsem spojil svoje rty s jeho. Nebylo to tak něžné jako v autě, ale plné vášně a touhy po tom druhém. Proplétal jsem s ním jazyk a nebyl jsem schopný myslet na něco jiného. Rukama jsem zabloudil pod jeho tričko, ale Tom bolestně usykl. Odtáhl jsem se od něho a podíval jsem se na jeho rány na břiše.
"Ještě bolí??" Tom jenom kývl.
"Po večeři s tím něco vyvedeme, ano?? Tak já se dám do toho vaření, pomůžeš mi??" Tom znova jen kývl, jakoby ztratil řeč.
Postavil jsem před něj nějakou zeleninu a dal jsem mu ji nakrájet. Sám jsem na pánvi osmažil salám a v hrnci jsem uvařil špagety. Po dvaceti minutách jsem ze skříněk vyndal dva talíře a příbory jsem dal Tomovi, aby prostřel.
Nandal jsem tu baštu, polil jsem to kečupem a navrch jsem nastrouhal sýr. Položil jsem jeden talíř před Toma a sám jsem si sedl vedle něho.
"A co bude s tou zeleninou??" Tom se nechápavě díval na kupu zeleniny, kterou nakrájel.
"Vidíš, z ní si zejtra uděláš salátek,"řekl jsem a zašklebil jsem se na Toma.
"Já??"podíval se na mě nechápavě.
"Přesně, ty!" Mrknul jsem na něj a pustil jsem se do toho. Tomovi se při jídle dělaly boule za ušima, jak moc hltal a snažil se do pusy dostat co největší sousto.
"Tome, to jídlo ti neuteče,"řekl jsem mu pobaveně. Tom se na mě jenom rošťácky uculil.
"Ale co kdyby, radši ho sním dřív, než zjistí, že má nožičky!" Vtom se Tom zasekl a pustil vidličku zase zpátky na talíř. Natáhl jsem se k němu a pohladil jsem ho rukou po stehně.
"Tome, víš co jsem ti říkal v nemocnici. Tohle postižení tě nedostane na kolena. Já tě budu milovat, i když si na vozíčku. Není pro mě důležitý to, jak vypadáš, ale to, co máš tady,"a ukázal jsem na místo, kde mu tlouklo srdce. Tomík se na mě usmál a znovu se pustil do jídla. A já s ním.
O_o
Dojedli jsme a bylo něco málo po osmé hodině. Když jsem odnášel talíře ze stolu, Tom si zívl.
"Bille, mě se chče špinkat,"začal šišlat Tom.
"OK, tak se půjdeme vykoupat, ano??" Tom se na mě se strachem podíval, moc dobře si pamatoval na to, jak ho myli sestry v nemocnici.
"Neboj se, já ti neublížím, ano??" Tom znovu jen kývl a začal hypnotizovat podlahu. Domyl jsem poslední kousek nádobí a přisedl jsem si k Tomovi. Chvíli jsem se jen vpíjel do jeho pohledu a pak jsem ho něžně líbl na rty.
"Miluju tě, Tomí,"řekl jsem a vzal jsem ho do náruče. Vynesl jsem ho až do koupelny a posadil jsem ho na pračku.
"Tak, teď si tady hezky sedni a počkej na mě, ju??" Nečekal jsem na odpověď a vrátil jsem se dolů pro kolečkové křeslo. Vynesl jsem ho nahoru a nechal jsem ho před dveřmi koupelny.
Tom na mě čekal na pračce.
"Tak jdeme na to?? Ale víš, že jinak než ve sprše to nepůjde,"řekl jsem mu omluvně.
"Neva, tak jdem,"řekl naoko natěšeně, ale mě bylo jasný, že se toho dost bojí. Pokýval jsem mu hlavou na souhlas.
Svlékl jsem mu tričko, pak kalhoty a nakonec i boxerky. Pohled na nahého Toma mě dost vzrušil a mě bylo jasný, že to bude vidět. Moc se mi do toho svlíkání pak nechtělo, ale musel jsem.
"No tak, bráško, pohni, přece se nebudeš stydět,"řekl Tom a vyplázl na mě jazyk. Když už jsem před ním stál jenom v boxerkách, bylo mu jasný, proč jsem s tím tak otálel. Tom se na mě zaksichtil a popošoupl si mě blíž k němu. Podíval se mi zpříma do očí a rukou přejížděl po mojí hrudi…Z úst mi vyšel sten. Po těch třech týdnech mě dokonale vzrušil i jeden jeho dotek.
"To tě takhle dokáže vzrušit mrzák,"šlehl jsem po něm pohledem, ale nemluvil jsem, dokonale jsem si to užíval.
"Tome!" Prudce jsem vydechl a opřel jsem si hlavu o jeho rameno. Tom mi zajel rukou do rozkroku a přes trenky mě lehce hladil. Moje srdce bouchalo jako splašené a dech se zkracoval čím dál tím víc.
"Tak…tak pojď do tý sprchy…" Uvědomil jsem si, kvůli čemu tady jsme.
Pokračování příště!!
Napsala: Lucy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama