"Sakra Bille co je to s tebou? Poslední dobou, lépe řečeno celý týden mě naprosto ignoruješ. Nepoznávám tě ..." Byl smutný, ale křičel na něj. Všechno vyvrcholilo tím, když jej chtěl políbil, ale bratr ucukl. "Nic mi není, jen nemám náladu" Jenomže Tomovi to nedalo. Měl na bratra nehoráznou chuť a k tomu ještě měl na sobě košili a pár knoflíčků zapoměl zapnout. Ten pohled ho dostával. Bill se zvednul z křesla, ve kterém seděl a chystal se k odchodu, když se za ním bratr rozběhl, popadl jej za zápěstí a přitlačil na zeť. Nečekal to. Nečekal tak kruté zaobcházení od člověka, kterého celým svým srdcem miluje a udělal by pro něj všechno. Vzpíral se, ale on mu jenom pevně chytl ruce a dal za hlavu. "Pusť mě!" zařval, ale nepomohlo mu to. "Tak mě k sakru pusť, co si o sobě myslíš? Že můžeš mít každýho a kdykoli si zamaneš? Já nejsem tvůj majetek!" začínal být pomalu, ale jistě zoufalý. Takhle ho neznal. Vždy k němu bral ohledy a teť? Ani jedinej malinkej. Veškerá něha vyprchala.
Chtěl jej umlčet polibky, jenomže Bill ho pořád kousal. "Au kurva přestaň!" zařval na něj. Byl tak krutý, jak mu jenom tohle mohl dělat? Na zápěstích se mu začínali dělat podlitiny. Pokusil se jej políbit znovu, ale po chvíli, to vzdal. Po rozkouslých rtech mu stékali pramínky krve. Napřáhl se a uhodil jej, až se sesunul k zemi.
Násilím bratra odvlekl do pokoje, kde do něj strčil. Bill stratil rovnováhu a praštil sebou do peřin. Tom si na něj lehl celou svojí vahou, aby mu neutekl. Chtěl jej mím za jakoukoli cenu. "Nech mě ... prosím ... nedělej mi to ..." vzlykal, ale nikdo jej neposlouchal. Serval z něj oblečení, pak i ze sebe a začal mu laskat břicho. Bratr nevzdychal jako obvykle, tak proč se namáhat? Cítil na svých zádech Billovi nehty, jak se mu zarývají hluboce do kůže, jako by jej škrábala nějaká divoká šelma.
Vykašlal se na břicho a přesunul se níž. Škrabance měl už i na obličeji, jak moc se bratr bránil. Zlostně se mu koukl do očí. Spatřil slzy. Tolik slz, kolik ještě nikdy neviděl. Oční stíny smíchané s řasenkou měl rozteklé po celé tváři. Jeho oči prosili, ať toho nechá. "Tak hele, buď budeš spolupracovat, nebo si tě vemu násilím" nemohl se koukat na ty jeho uplakané smutné oči. Obrátil jej na břicho. "Mylsíš si, že budu spolupracovat? Tak to se pleteš. Když nepřestaneš, zabiju se. Jestli mě nenecháš být, spáchám sebevraždu. Nebudeš na mě ležet věčně. Já se totiž s faktem, že mě znásilnila osoba, kterou miluji nevypořádám. Ano slyšiš dobře, uspokojíš se, ale naposled. Budeš si muset najít náhradu. Víš originál je jenom jeden a nějaká kopije se jí nikdy nevyrovná. Nikdy slyšíš?" nikdy by nečekal tyhle slova. Ranila jej hlouběji, než cokoli jiného. On by se zabil? Byl by schopen se zabít?
Nevěřil tomu a pokračoval dál. On by se nikdy nezabil. Nebyl by toho schopnej. "Tak budeš už konečně spolupracovat?" už ho to vážně nebavilo. "Ne" stál si za svým tvrdě Bill. Přeci není žádná děvka. Dál jej škrábal na zádech. Tom vzal z nočního stolku šátek a přivázal bratrovi ruce za záda. Všiml si při tom, ža pod jeho nehty jsou kousky kůže a krev. "Až budeš poslouchat, odvážu tě" jenomže ono když se někdo takhle hnusně chová, kdo by spolupracoval že? "Ty jeden skurvenej buzerante" dostalo se mu odpovědi. "Bráško, já na tebe nechci být zlý, ale když se takhle ke mě chováš, nemám jinou možnost" pohladil jej po uslzené tváři a doufal, že si to vyžehlí.
Ale takhle to nefunguje. Protože když uděláte něco takhle ošklivého, nepostačí jedno pohlazení. Člověk tomu druhému pak už nevěří a všechnu důvěru, kterou si roky získaval během chviličky stratí. Cena důvěry je nevyčíslitelná.
Tomovi začalo být bratra líto, ale nechtěl přestat. Líbal ho opět na bříšku a dostal se až ke krku. Pokoušel se ho líbat, ale Bill jej pořád kousal. "Sakra Bille, neser mě" zavrčel na něj podrážděně. "Prosím ... nech mě ... prosím" cítil se jako vyplašené zvířátko, které nemá nikdo rád a všechny těší, když mu můžou ubližovat. "K sakru tak už s tím škemráním přestaň" uhodil jej po druhé.
Tohle nečekal. Byl to pro nej šok, kterej spůsobil, že se roztřásl po celém těle tisíc krát víc, než doposud. Hrozně se bál toho, co příjde. Netušil, kam až bratr bude schopný zajít. "Bille?" čuměl na něj Tom s vykulenejma očima. Až teť si uvědomil to co spůsobil. Uhodil to nejněžnější stvoření, které kdy poznal a vystrašil jej na smrt. Nevěděl, co má teť dělat. Opatrně s nej slezl a rozvázal mu ruce, na kretých měl ošklivé rány. Přikril jej přikrývkou "Promiň mi to ... prosím ... vím že je to těžký, ale já nevím co to do mě vjelo" sklopil pohled, ale to ticho mu svíralo hrdlo. Nemohl se ani nadechnout. Bill nevydal ani hlásku, jenom se klepal a pořád nehybně ležel. Tomovi vyhrkli slzy do očí a volně se mu kutáleli po tvířích. "Jak jsem ti to mohl udělat ... člověku, kterého miluju ... Bille prosím ... řekni něco" plakal jako malé dítě, které postihla neuvěřitelná tragédie. "Proboha Bille, tak už řekni něco" zatřásl s ním, ale nic. Byl stracený, nevěděl, jak mu pomoct. Co teť? Jak to odčiní?
Lehl si k němu do postele a obejmul jej. Bratrovo slzy dopadali na Billova tráře. Na krku cítil jeho teplý dech a v uších mu zněli pořád ty samé slova, co mu Tom šeptal. Pomalu se přestal třás, schoulil se mu do náruče a usnul.
"Kluci jsem doma ... kde jste?" zaslechl Tom z předsíně. "A jé je" nevěděl co dělat. Bill mu spinkáv náručí, jestli se pohle může ho vzbudit, ale jestli zůstane tam kde je, máma otevře dveře a spatří je v jedné posteli a všude kolem rozházané oblečení. A on blbec ani nezamknul. "Mami, sem nechoď!" zařval, když slyšel máminy kroky před dveřmi. Jenomže pozdě. Matka mezi dveřmi se zhrozeným výrazem ve tváři. A to si ještě nevšimla toho oblečení. "Co ... co ... ta ... tady ... děláte ... spolu?" vysoukala ze sebe a nevěřícně čučela na syni. "Mami, ono to není jak myslíš" zamlouval Tom, ale to mu bylo houby platný. S mamčou to seklo ...
Napsala:Cartney & Haninka
Chtěl jej umlčet polibky, jenomže Bill ho pořád kousal. "Au kurva přestaň!" zařval na něj. Byl tak krutý, jak mu jenom tohle mohl dělat? Na zápěstích se mu začínali dělat podlitiny. Pokusil se jej políbit znovu, ale po chvíli, to vzdal. Po rozkouslých rtech mu stékali pramínky krve. Napřáhl se a uhodil jej, až se sesunul k zemi.
Násilím bratra odvlekl do pokoje, kde do něj strčil. Bill stratil rovnováhu a praštil sebou do peřin. Tom si na něj lehl celou svojí vahou, aby mu neutekl. Chtěl jej mím za jakoukoli cenu. "Nech mě ... prosím ... nedělej mi to ..." vzlykal, ale nikdo jej neposlouchal. Serval z něj oblečení, pak i ze sebe a začal mu laskat břicho. Bratr nevzdychal jako obvykle, tak proč se namáhat? Cítil na svých zádech Billovi nehty, jak se mu zarývají hluboce do kůže, jako by jej škrábala nějaká divoká šelma.
Vykašlal se na břicho a přesunul se níž. Škrabance měl už i na obličeji, jak moc se bratr bránil. Zlostně se mu koukl do očí. Spatřil slzy. Tolik slz, kolik ještě nikdy neviděl. Oční stíny smíchané s řasenkou měl rozteklé po celé tváři. Jeho oči prosili, ať toho nechá. "Tak hele, buď budeš spolupracovat, nebo si tě vemu násilím" nemohl se koukat na ty jeho uplakané smutné oči. Obrátil jej na břicho. "Mylsíš si, že budu spolupracovat? Tak to se pleteš. Když nepřestaneš, zabiju se. Jestli mě nenecháš být, spáchám sebevraždu. Nebudeš na mě ležet věčně. Já se totiž s faktem, že mě znásilnila osoba, kterou miluji nevypořádám. Ano slyšiš dobře, uspokojíš se, ale naposled. Budeš si muset najít náhradu. Víš originál je jenom jeden a nějaká kopije se jí nikdy nevyrovná. Nikdy slyšíš?" nikdy by nečekal tyhle slova. Ranila jej hlouběji, než cokoli jiného. On by se zabil? Byl by schopen se zabít?
Nevěřil tomu a pokračoval dál. On by se nikdy nezabil. Nebyl by toho schopnej. "Tak budeš už konečně spolupracovat?" už ho to vážně nebavilo. "Ne" stál si za svým tvrdě Bill. Přeci není žádná děvka. Dál jej škrábal na zádech. Tom vzal z nočního stolku šátek a přivázal bratrovi ruce za záda. Všiml si při tom, ža pod jeho nehty jsou kousky kůže a krev. "Až budeš poslouchat, odvážu tě" jenomže ono když se někdo takhle hnusně chová, kdo by spolupracoval že? "Ty jeden skurvenej buzerante" dostalo se mu odpovědi. "Bráško, já na tebe nechci být zlý, ale když se takhle ke mě chováš, nemám jinou možnost" pohladil jej po uslzené tváři a doufal, že si to vyžehlí.
Ale takhle to nefunguje. Protože když uděláte něco takhle ošklivého, nepostačí jedno pohlazení. Člověk tomu druhému pak už nevěří a všechnu důvěru, kterou si roky získaval během chviličky stratí. Cena důvěry je nevyčíslitelná.
Tomovi začalo být bratra líto, ale nechtěl přestat. Líbal ho opět na bříšku a dostal se až ke krku. Pokoušel se ho líbat, ale Bill jej pořád kousal. "Sakra Bille, neser mě" zavrčel na něj podrážděně. "Prosím ... nech mě ... prosím" cítil se jako vyplašené zvířátko, které nemá nikdo rád a všechny těší, když mu můžou ubližovat. "K sakru tak už s tím škemráním přestaň" uhodil jej po druhé.
Tohle nečekal. Byl to pro nej šok, kterej spůsobil, že se roztřásl po celém těle tisíc krát víc, než doposud. Hrozně se bál toho, co příjde. Netušil, kam až bratr bude schopný zajít. "Bille?" čuměl na něj Tom s vykulenejma očima. Až teť si uvědomil to co spůsobil. Uhodil to nejněžnější stvoření, které kdy poznal a vystrašil jej na smrt. Nevěděl, co má teť dělat. Opatrně s nej slezl a rozvázal mu ruce, na kretých měl ošklivé rány. Přikril jej přikrývkou "Promiň mi to ... prosím ... vím že je to těžký, ale já nevím co to do mě vjelo" sklopil pohled, ale to ticho mu svíralo hrdlo. Nemohl se ani nadechnout. Bill nevydal ani hlásku, jenom se klepal a pořád nehybně ležel. Tomovi vyhrkli slzy do očí a volně se mu kutáleli po tvířích. "Jak jsem ti to mohl udělat ... člověku, kterého miluju ... Bille prosím ... řekni něco" plakal jako malé dítě, které postihla neuvěřitelná tragédie. "Proboha Bille, tak už řekni něco" zatřásl s ním, ale nic. Byl stracený, nevěděl, jak mu pomoct. Co teť? Jak to odčiní?
Lehl si k němu do postele a obejmul jej. Bratrovo slzy dopadali na Billova tráře. Na krku cítil jeho teplý dech a v uších mu zněli pořád ty samé slova, co mu Tom šeptal. Pomalu se přestal třás, schoulil se mu do náruče a usnul.
"Kluci jsem doma ... kde jste?" zaslechl Tom z předsíně. "A jé je" nevěděl co dělat. Bill mu spinkáv náručí, jestli se pohle může ho vzbudit, ale jestli zůstane tam kde je, máma otevře dveře a spatří je v jedné posteli a všude kolem rozházané oblečení. A on blbec ani nezamknul. "Mami, sem nechoď!" zařval, když slyšel máminy kroky před dveřmi. Jenomže pozdě. Matka mezi dveřmi se zhrozeným výrazem ve tváři. A to si ještě nevšimla toho oblečení. "Co ... co ... ta ... tady ... děláte ... spolu?" vysoukala ze sebe a nevěřícně čučela na syni. "Mami, ono to není jak myslíš" zamlouval Tom, ale to mu bylo houby platný. S mamčou to seklo ...
Napsala:Cartney & Haninka